Aurangabád

30.10.2006 16:39

Právě se nacházíme v Aurangabádu. Dívám se na film, který jsem v Asii zhlédla již několikrát. Chaos a zmatek, zvířata, lidé, dopravní  prostředky – nepředstavitelné konstrukce, dekonstrukce. Proplouvám vším tak trochu v agonii, snažím se vidět za to plátno, ale jsem již předem za tak krátký čas zbavena možnosti pochopit a poznat skutečnost. Pozoruji hlavně ženy. Zdají se ženské a silné zároveň. Slabé pouze navenek. Nebo je to síla zvyku přežít ty slabosti, které jsou Evropě tak vzdálené? To nepohodlí, zdánlivou pasivitu, nedostatek příležitostí, pokoru. V barevných sárí vypadají v této nekráse prostředí jako zářivý ohňostroj zdobený jiskřičkami šperků. Zítra půjdeme do chrámových jeskyní nedaleko a snad si odpočineme v náruči přírody.

 

—————

Zpět