Podoby lásky v Indii

30.10.2006 16:46

Soucit

Je pozdní večer. Městečko Orča se chystá ke spánku. Pouliční prodejci potravin balí svoje živoby/i/-tí a malinký prostor sloužící ve dne jako vývařovna pro místní a hodně odvážné turisty se mění v nevlídnou ložnici, kde vedle sebe uléhá postupně celá početná rodina s nohama do ulice. Větší děti spí jen tak beze všeho na protější úzké zídce, brzy následovány několika dospělými, jenž pravděpodobně náleži k nejnižším kastovním skupinám. Usuzuji tak podle toho, jakou práci vykonávají, jak vypadají a nakonec i jak a kde tráví chvíle odpočinku do doby, než se narodí nový, pro ně možná nekonečně i beznadějně stejný den. Prázdné ulice nočního města obcházejí krávy přiživující se na zbytcích, které se povalují všude kolem. Nejsou to pouze krávy a psy, pro které tyto zbytky znamenaji přežití. Stydím se i smutním. Nevím však, jak bych se měla správně cítit. Mohu jen věřit, že za tím vším je také Bůh a spravedlnost, kterou já ve svém omezeném poznání nevnímám. Do srdce se mi vkrádá nesmělý cit, jenž je další podobou lásky blízké soucitu. Co cítí oni k lidem jako já, kteří si denně kupují přízeň této země za peníze, jenž oni vydělávají měsíc, se vědět ostýchám.

Láska přátelská

V Indii je běžné potkávat mladé i starší muže na procházce městem či v družném rozhovoru, při kterém se drží za ruce. Projev náklonnosti, který by u nás signalizoval přinejmenším zženštilost a s největší pravděpodobností jinou sexuální orientaci, je zde hmatatelným důkazem spřízněnosti, která se také jako jistá soudržnost manifestuje mezi všemi příslušníky stejné kasty. Lidé se zde dotýkají vědomě s jednoduchým a příjemným cílem i zcela přirozeně při cestování v dopravnich prostředcích nebo u společných obřadů, zejména pokud se jedná o příslušníky stejného pohlaví. Nejednou si na mém rameni zdřímla má indická spolucestující, či se na mém klíně vystřídala zvědavá a neposedná Inďátka. Jaký paradox, že dotek nejnižšího s nejvyšším může v kastovním systému znamenat i smrt.

Host do domu

Příslušníci sikhského vyznání patří pravděpodobně mezi nejpohostinnější obyvatele etnicky a nábožensky různorodé Indie. Bývá zvykem, že jsou to právě oni, kteří se s vámi chtějí seznámit, prohodit pár slov, podat si ruce. Rádi se podělí o jídlo nebo vás nechají přespat v gurudvárech - sikhských modlitebnách, za symbolickou cenu. Na cestě vlakem jsem byla pozvána anglicky mluvící dívkou v dlouhých hedvábných kalhotách, splývavé halence a přiléhavém šátku do vedlejšího kupé, kde jsem se postupně seznámila s celou ženskou větví jejího širokého příbuzenstva. Byl mi věnován neskrývaný obdiv a laskavá péče a bylo příjemné cítit tolik ženské energie ve své přítomnosti. Jednoduchá angličtina začínala i končila rozhovor u otázek, jaká jsou naše jména a jak se mi líbí v Indii. Nedostačující slovní zásobu mých spolucestujícíchch mi úplně vynahradily překrásné úsměvy a přátelské potlapkávání. Ani by mi nenapadlo, kolik se toho dá říci beze slov. Zatoužila jsem obejmout všechny svoje prababičky, babičky, tety a maminky a opřít se i poddat této mocné síle a podpoře vlastních předků.

 

—————

Zpět